Lluvia de Verano

O římsu balkónu bubnují kapky deště. Ze žardin se natahují růžice dužnatých listů skalniček, aby je chytly. Mraky z holubí modři lízají střechy protějších domů. Na ulici je téměř  ticho, jak v zapomenuté vesničce. Jen zastřený hlas cikánky, co bydlí v podloubí na rohu náměstí, čeří spolu s kapkami zrcadla kaluží. Zpívá potměšile srpnovou píseň Barcelony.

“Není utrpení v letním dešti.

Bouřka je vzala.

Bolest v mé hrudi je pryč.

Stejně tak vzpomínky.

Kdyby se vrátily,

smyje je letní déšť….”