Prodírám se bahnem vlastní existence. Buď ve sračkách, nebo v odžívání vlastní zkušenosti. V tom největším bahně je bída i uspokojení. To bahno je ego, tak jako smrt, nebo vesmír. To co neznáme, ale snažíme se pochopit a podprahově na to stále myslíme, přes balast všech ustálených zvyků a řečí. Hnacím motorem není láska, ale strach.
Comments
Post a Comment